Říjen 2008

Courbet-článek

27. října 2008 v 21:49 | peter |  Courbet

Courbet

Národnost: Francie
Kategorie: Bitevní loď
Třída: Courbet




Francie zahájila stavbu sého prvního dreadnoughtu teprve v roce 1910. Francouzské tempo stavby lodí bylo tak pomalé, že až do podzimu toho roku zabíralo všechny vhodné skluzy šest předdreadnoughtů třídy Danton. Francouzští konstruktéři se sice v letech 1906 až 1910 sesznámili s poznatky dreadnoughtové éry, teprve příchod ministra námořnictva Delcassého a vrchního velitele námořnictva admirála de Lapéyreeere vedl k vývoji moderních bitevních lodí.
Courbety předběhly soudobé myšlení, když opustily i poslední náznak klounu, který přežíval u evropských i ameriských bitevních lodí, přestože doba taranování byla dávno ta tam. Stupňovitě uspořádané věže ve střední čáře dovolily udržet délku lodi na minimu, což bylo důležité vzhledem k omezeným rozměrům francouzských suchých doků. Ústřední stanoviště řízení palby předbíhalo jak britskou, tak americkou praxi.
Proti těmto modernímznakům však stály některé zpátečnické prvky konstrukce. Courbety ustrnuly u 305mm ráže hlavních děl, zatímco Britové a Američané vstupovaly do éry ,,superdreadnoughtů"
s 343mm nebo dokonce 356mm děly. Nevhodně umístěné boční věže představovaly plýtvání palebnou silou stejně jako nešikovné rozložení jinak velmi silné výzbroje střední ráže. Pancéřová ochrana byla přiměřená a jejím základem byl pás od přídě až bez několika stop k samé zádi. Horní pás pak chránil děla střední ráže. Velká váha pancíře na koncích lodi vedla k nepříjemnému kolísání lodi při jakémkoliv stavu moře.
V letech 1914 a 1915 byl Courbet vlajkovou lodí francouzského středomořského loďstva a dne 16. srpna 1914 potopil při výpadu na Jadran rakousko-uherský křižník Zenta. V letech 1921 až 1924 byl Courbet modernizován, přitom se změnil tvar předního komínu a přední stěžeň byl nahrazen trojnožkovým. Další přestavba v letech 1928 a 1929 přinesla splynutí obou předních komínů v jeden, výměnu kotlů a odstranění torpédometů. Přibyly čtyři 75mm protiletadlové kanony. V době německého vpádu do Francie Courbet jako školní loď unikl ze Cherbourgu do Británie, kde sloužil jako protiletadlová loď. Dne 10. června 1944 byl potopen jako vlnolam umělého přístavu Mullberry u pobřeží Normandie a po válce šel do šrotu.
Také Jean Bart byl postaven v Brestu, byl však dokončen o pět měsíců dříve než Courbet, dne
5. června 1913. Jean Bart byl 21. prosince 1914 torpédován rakouskou ponorkou UB-14, přežil však, byť za cenu svých skladišť vína. V roce 1936 byl vyřazen a sloužil pod jménem Océan jako cvičná loď. Byl potopen v Toulonu 27. listopadu 1942 a posléze jej Němci používali jako cíl. V roce 1944 byl vyzdvižen a v roce 1945 šel do šrotu.
Paris postavila loděnice Forges et Chantiers de la Méditerranée v La Seyne a loď byla dokončena v srpnu 1914. Byla modernizována stejně jako Courbet v letech 1923-24, zůstaly jí však vpředu dva komíny místo jednoho. V roce 1939 sloužila jako cviční loď, v červnu 1940 však unikla do Británie a byla využita k ubytování polských námořníků. V roce 1945 byla vrácena Francii a v roce 1946 šla do šrotu.
France byla postavena v St. Nazaire a dokončena rovněž v srpnu 1914. Byla vlajkovou lodí ve Středomoří v roce 1916 se ákladnami na ostrovech Korfu a Mudros. Byla ztracena 26. srpna 1922, kdy v bouři narazila na nezakreslené skalisko v zátoce Quiberon. Její záchrana se ukázala nemožná a vrak byl po sejmutí některých dílů ponechán svému osudu.

Courbet-foto a tech. údaje

27. října 2008 v 21:49 | peter |  Courbet

TTD třídy Courbet:


Výtlak, standartní ................23 100 t

Výtlak, plný...........................26 000 t

Celková délka .....................168 m

šířka ...................................27,9 m

Konstrukční ponor ..............9 m

Osádka ..............................1108



Lodě ve třídě: Courbet, France, Jean Bart, Paris


Výzbroj:

12x305 mm

4x47 mm

4x450 mm torpédomety


Pohon:

2 Parsonovy parní turbíny, 28 000 k

4 hřídele

20,5 uzlu





Pancéřování:

Pás na bocích ..........................až 27 cm

Konce pásu ................................18 cm

Paluby ......................................7 cm

Barbety ....................................28 cm

Dělové věže .............................až 29 cm

Kasematy .................................18 cm

Velitelská věž ...........................30 cm

République-článek a techn. údaje

25. října 2008 v 22:10 | peter |  République

République


Národnost: Francie
Kategorie: Bitevní loď
Třída: République



Po dlouhé řadě konstrukcí ve stylu ,,jedna a dost",který vedl ve své době ke kritickému názoru, že francouzské loďstvo je loďstvem prototypů, zahájili Francouzi v letech 1894 až 1896 stavbu série tří bitevních lodí. Lodě třídy Charlemagne byly zřetelně galské, výrazně nevyvážené s děly střední ráže v převislých sponsonech. Měly sice úctyhodnou výzbroj obvyklých čtyř 305mm děl, pancéřování však tvořila Harveyova niklová ocel, a ne modernější a pevnější Kruppova cementovaná ocel. Podobně jako jednotlivé konstrukce, po nichž následovaly, měly výtlak jen málo přes 11 000 tun a nebyly skutečným soupeřem posledních britských či amerických konstrukcí.
Úpravami této konstrukce v roce 1898 vznikla Jéna a pak v roce 1899 podobný Suffren. Teprve se dvěma loděmi třídy République Francouzi konečně připravili konstrukci s dostatečným výtlakem pro mohutnou jednotku, která by nemusela skrblit na výzbroji ani pancéřové ochraně. Stavba République byla zahájena koncem roku 1901. Věže 305mm děl byly umístěny na zvýšené přední a na hlavní (zadní věž) palubě a dvanáct z 164mm děl střední ráže bylo soustředěno v šesti dvoudělových věžích, po třech na každém boku zvýšené přední paluby; dalších šest děl střední ráže se nacházelo ve dvou kasematech na horní palubě vpředu a ve čtyřech kasematech na hlavní palubě.
Když už byla bitevní loď předdreadnoughtové éry konečně přivedena k dokonalosti, bylo smůlou République, že její stavba trvala tak dlouho. Vdobě jejího dokončení, pět let po zahájení, už ji britský Dreadnought učinil zastaralou. Dokonce i ruské loděnice, rychle rostoucí ve snaze dostát potřebám moderní technologie stavby válečných lodí, dokázaly stavět bitevní lodě rychleji. Obě lodě sloužily za první světové války ve Středomoří; République byla vyřazena v roce 1921 a Patrie v roce 1928.





TTD třídy République


Výtlak, standartní ................14 605 t

Celková délka .....................133,81 m

šířka ...................................24,26 m

Konstrukční ponor ..............8,41 m

Osádka ..............................766


Lodě ve třídě: Patrie, République




Výzbroj:

4x305 mm

18x164 mm

25x47 mm

2x450 mm torpédomety


Pohon:


Trojčinné parní stroje

Tři hřídele

19 uzlů



Pancéřování:

Pás na bocích ..........................až 28 cm
Věže středních děl .....................15 cm

Paluby ......................................7 cm

Velitelská věž ...........................30,5 cm

Danton-článek

25. října 2008 v 12:56 | peter |  Danton

Danton

Národnost: Francie
Kategorie: Bitevní loď
Třída: Danton


Vroce 1906 Francouzi vyhlásili plán na zvýšení počtu stavěných lodí jako odpověď na probíhající program masové výstavby loďstva v Německu. Pro následujících 14 let navrhoval rozšíření loďtva z 20 předdreadnoughtů (zpoloviny tak starých, že nebyly bojeschopné) na celkem 38 bitevních lodí.
První třídou bitevních lodí staěnou v rámci tohoto grandiozního (a nikdy nenaplněného) plánu byla třída Danton a stavba lodi tohoto jména byla zahájena v únoru 1906. Podobně jako u britské třídy Lord Nelson, jejíž stavba započala o devět měsíců dříve, představovaly i Dantony mezistupeň mezi vlastními Dreadnoughty a po celém světě běžně rozšířenými předdreadnoughty. Namísto obvyklé výzbroje čtyř děl hlavní ráže 305 mm, baterie 152mm děl a řady lehčích zbraní měly Dantony mnohem silnější baterii střední ráže z 240mm děl, vesměs ve věžích. Dantony, širší a delší než lodě třídy Lord Nelson, nesly na každém boku tři věže, celkem dvanáct 240mm hlavní. Britové ukončili stavbu třídy Lord Nelson po dokončení pouhých dvou jednotek. Po takovém úspěchu, jakým byl Dreadnought, bylo jasné, že všechny příští bitevní lodě budou ustrojeny podobně. Hodnota děl střední ráže, ať už 234 mm v případě nelsonů, 240 mm u dantů, či dokonce 254 mm v případě japonské Aki, byla zpochybněna. Řízení palby bylo dost komplikované: bylo obtižné rozlišit výbuchy granátů hlavní a střední ráže. Děla střední ráže nedokázala probít hlavní pancíř žádné soudobné bievní lodě, chyběla jim však rychlost střelby 152mm děl, která činila lehčí zbraně průkazně účinnějšími proti křižíkům a torpédovým člunům. Nehledě na tyto úvahy stavba Dantonů pokračovala. V roce 1907 byla zahájena stavba tří lodí, a ještě v roce 1908, ani se nechce věřit, dalších dvou. V této době se už Británie, Německo a USA naplno věnovaly programům staby dreadnoughtů. Byla navrhována různá shémata modernizace těchto anachronických bitevních lodí: jedním znich bylo nahradit baterii střední ráže dalšími dvěma či čtyřmi 305mm děly. Jiným podobně praktickým návrhem bylo vyzbrojit je výhradně 240mm děly.
Dantony byly první třídou francouzských bitevních lodí s turbínovým pohonem, který přinesl třicetiprocentní nárust výkonu proti předcházející třídě Verité. Spaliny z 26 kotlů ústily do charakteristických pěti komínů. Pancéřová ochrana odpovídala obvyklému francouzskému standartu, s 25cm pásem chránícím důležitá centra a množstvím vnitřních přepážek. Po zásahu dvěma torpédy německé ponorky U-64 19. března 1917 jižně od Sardinie se Danton udržel na hladině asi 40 minut, což umožnilo záchranu většině osádky. Nejedna bitevní loď té doby se po podobném poškození potopila jako kámen. Voltaire přežil v roce 1918 zásah dvěma lehkými torpédy rakouské UB- 48.
Za první světové války všechny lodě této třídy sloužily ve Středomoří. Mirabeau a Vergniaud působily v roce 1919 v Černém moři proti bolševikům a první z nich uvázl za bouře na mělčině u krymského pobřeží. Po odlehčení, včetně sejmutí věže,,A", se jej podařilo uvolnit, nikdy se však už nevrátil do služby a v roce 1921 byl vyřazen. Condorcet byl v roce 1931 přeměněn na plovoucí kasárna a v roce 1944 jej v Toulonu krátce používali Němci (posléze jej potopili).

Danton-foto a tech. údaje

25. října 2008 v 12:11 | peter |  Danton
Obrázok:Dreanoughts Danton.jpg

TTD třídy Danton

Výtlak, standartní ................18 360 t

Výtlak, plný .........................19 600 t

Celková délka .....................146,58 m

šířka ...................................25,8 m

Konstrukční ponor ..............8,74m

Osádka ..............................921


Lodě ve třídě: Danton, Condorcet, Diderot, Mirabeau, Vergniaud, Voltaire




Výzbroj:

4x305 mm

12x240 mm

16x75 mm

10x47 mm

4x450 mm torpédomety


Pohon:

4 Parsonsovy plynové turbíny, 22 500 k

4 hřídele

19 uzlů



Pancéřování:

Pás na bocích ..........................až 25 cm

hlavní dělové věže ...............32 cm

Barbety .................................33 cm
Věže středních děl .....................22 cm

Paluba ......................................7 cm

Velitelská věž ...........................30 cm

Francouzské bitevní lodě 1900-1960

19. října 2008 v 16:34 | peter |  Francouzské bitevní lodě 1900-1960
Loďstva byla seřazena podle velikosti. Převažovalo Královské námořnictvo a každý svazek začínal mnoha stranami britských bitevních lodí. Po Britech přišli Francouzi. Právě v roce 1898, kdy vyšel titul Jane´s, však Německo vyhlásilo bezprecedentní program rozšíření loďstva. Jakmile se ohromná průmyslová síla vilémovského Německa zaměřila na výstavbu oceánského loďstva (hochseeflotte, Širomořské loďstvo), vynesla německé loďstvo v ,,ligové tabulce" tak vysoko, že v předvečer první světové války Německo ustupovalo jen Velké Británii. Také rychle rostoucí loďstva Spojených států a Japonska si zlepšila umístění, to druhé si po roce 1905 pomohlo i zničením ruského loďstva v Port Arthuru a u Cušimy.
V roce 1906 se francozské loďstvo, po desetiletí druhé nejsilnější na světě, propadlo za své tradiční soupeře jak z pohledu počtů, tak i kvality. Nikde to nebylo vidět lépe než u bitevních lodí. Francouzské křižníky byly sice snadno rozpoznatelné podle množství nízkých komínů, nebyly však výrazně horší než jejich potenciální protivníci.

Viribus Unitis-článek

15. října 2008 v 22:28 | peter |  SMS Viribus Unitis

Viribus Unitis

Národnost: Rakousko-Uhersko
Kategorie: Bitevní loď


Víceadmirál hrabě Montecuccoli rozhodl o stavbě prvních dreadnoughtů bez schválení parlamentu. Tlak Itálie v podobě lodi Dante Alighieri neponechával dost času na hrátky s maďarskými nacionalisty a dalšími zájmovými skupinami, které neustále blokovaly rozpočet v zájmu svých polityckých cílů. Pro získání souhlasu Uherska byla loď Szent István objednána v loděnicích Danubius ve Fiume (Rijeka). Tato firma nikdy tak velkou loď nestavěla a Szent István se stavěl tři roky, zatímco Viribus Unitis byla dokončena za 26 měsíců.
Tato třída vycházela z předdreadnoughtů třídy Radetzky, měla však hlavní výzbroj jediné ráže 12x305 mm ve čtyřech trojdělových věžích ve střední čáře: byla to první bitevní loď s tímto uspořádáním. Italové sice jako první zkonstrulovali loď s trojdělovými věžemi a zahájili dříve. Palebné sektory hlavních děl i děl střední ráže byly velmi široké, lodě však nebyly při střelbě příliš stabilní. Hlavní i horní pancéřový pás zasahoval do hloubky 4,5-4,8 m. Strojovnu a muniční skladiště měly chránit postranní přepářky, lodě této třídy se však ukázaly zranitelné vůči poškození pod čarou ponoru. V průběhu první světový války byl snížen počet 66 mm (11liberních) děl, jednotlivě umístěných na hlavních dělových věžích, z osmnácti na dvanáct. Dne 10. června 1818 byl Szent István potopen u ostrova Premuda, 30 mil jižně od Puly, dvěma torpédy italských torpédových člunů MAS 15 a MAS 21. Dne 1. listopadu 1918, jen několik hodin po převzetí nově vytvořených jugoslávským námořnictvem, byla potopena v přístavu Pula Viribus Unitis žabími muži z motorového člunu Locusta. 170kg nálož způsobila rozsálé škody a ani vnitřní přepážky loď nezachránily. Prinz Eugen připadl Francii a byl použit jako terč v červnu 1922; Tegetthof připadl Itálii a byl vyřazen v době 1924-25.


Viribus Unitis-foto a techn. údaje

15. října 2008 v 22:27 | peter |  SMS Viribus Unitis
Image:SMS Viribus Unitis.jpg


TTD třídy Viribus Unitis:

Výtlak, standartní ................19 698 t

Výtlak, plný .........................21 255 t

Celková délka .....................152,18 m

šířka ...................................27,34 m

Konstrukční ponor ..............8,23 m

Osádka ..............................1050


Lodě ve třídě: Viribus Unitis, Tegetthof, Szent István, Prinz Eugen

Výzbroj:

12x305 mm

12x150 mm

18x66 mm

4x533 mm torpédomety



Pohon:

4 Parsonsovy turbíny, 25000 k

4 hřídele

20 uzlů


Pancéřování:

Pás na bocích ..........................až 33 cm

Barbety a hlavní věže ...............33 cm

Věže střední ráže .....................33 cm

Paluba ......................................5 cm

Velitelská věž ...........................33 cm

Radetzky-článek

12. října 2008 v 20:58 | peter |  SMS Radetzky

SMS Radetzky

Národnost: Rakousko-Uhersko
Kategorie: Bitevní loď
Třída: Radetzky


Rakousko-Uhersko bylo jednou z mocností, které pokračovaly ve stavbě předdreadnoughtů ještě poté, co začala revoluce za samá velká děla. Přestože rakosko-uherské námořnictvo zvažovalo plán dreadnoughtů již v roce 1905, vynořila se kompromisní konstrukce podobná britským lodím třídy Lord Nelson nebo francouzským třídy Danton. Hlavní výzbroj tvořila čtyři 305mm děla, výzbroj střední ráže však byla mimořádně silná: osm 240mm děl L/45. Celkem dvacet 100mm děl
v kasematech zajišťovalo palebnou sílu na krátkou vzdálenost. Rakouské 305mm dělo bylo sice stejně dobré jako děla kteréhokoliv jiného námořnictva, 240mm dělo však nedokázalo probít
pancíř většiny cizích dreadnoughtů za hranicí několika tisíc metrů.
Na svůj výtlak 14 500 t nesly lodě třídy Radetzky úžasnou výzbroj. Bylo toho dosaženo omezením panceřování na pás o tloušťce 22 cm, který se na přídi i zádi zeslaboval na 10 cm. Pancéřový pás dosahoval téměř až k zádi a jeho nejsilnější úsek byl uzavřen pancéřovými přepážkami o tloušce 15 cm před přední a zadní dělovou věží. Zasahoval 1,5 m pod čáru ponoru.
Vnitřní přepážky z vysokotažné oceli na přídi a zádi měly zajistit vysokou úroveň ochrany před podvodním útokem. Dva čtyřválcové svislé trojčinné parní stroje dávaly výkon 20 000 k pro maximální konstrukční rychlost 20 uzlů. Při zkoužkách všechny tři lodě překročily dvacetiuzlovou
hranici.
Radetzky navštívil Británii při korunovační přehlídce v roce 1911. Všechny tři lodě při vypuknutí první světové války křižovaly ve Středomoří, jejich válečná činnost se však omezila na několikeré bombardování italského pobřeží a černohorského pobřeží. V roce 1919 byl Ezherzog Franz Ferdinand internován v Benátkách a sesterské lodě ve Spaletu; všechny tři šly do šrotu ve dvacátých letech v Itálii.

Radetzky-foto a techn. údaje

12. října 2008 v 20:42 | peter |  SMS Radetzky

TTD třídy Radetzky:

Výtlak, standartní ...............14 722 t

Výtlak, plný .........................15 851 t

Celková délka .....................139 m

šířka ...................................24, 5 m

Konstrukční ponor ..............8, 1 m

Osádka ..............................876


Výzbroj:

4x305 mm

8x240 mm

20x100 mm

6x66 mm

5x47 mm

3x450 mm torpédomety


Pohon:

čtyřválcové parní stroje, 20 600 k

2 hřídele

20, 5 uzlu


Pancéřování:

Pás na bocích ..............23 cm

Barbety a hlavní věže ...............25 cm

Věže střední ráže .....................20 cm

Paluba ......................................5 cm

Velitelská věž ...........................25 cm

Námořnictvo Rakousko-Uherska

10. října 2008 v 16:48 | peter |  Námořnictvo Rakousko-Uherska
Poslední velké námořní střetnutí před bitvou u Cušimy se odehrálo v roce 1866. Ve zmatené šarvátce v sevřeném jadranském prostoru porazilo rakousko-uherské loďstvo síly nově vzniklého
italského království. Bitva u Visu byla prvním a jediným případem v celém devatenáctém století,
kdy proti sobě stála dvě loďstva oceánských obrněných válečných lodí, a její vliv na lodní konstrukci přetrvával ještě dlouho poté. Rakousko-uherské námořnictvo ještě více než pozemní vojsko trpělo neustálým snižováním vojenských výdajů, které trvalo až do prvního desetiletí 20.
století.
V roce 1914 se loďstvo skládalo ze čtyř moderních dreadnoughtů, tří předdreadnoughtů s 305mm
děly a tctu přestárlých bitevních lodí a obrněných křižníků. Nové bitevní lodě a křižníky, dokončené v předvečer první světové války, byly dílem několika nadšených důstojníků, kterým se podařilo překonat nečinnost úřadů, jíž byl c.k. režim pověstný. Ani těchto několik moderních jednotek však nemohlo sehrát ve světové válce významější roli ve srovnání s Velkou Británií a
Francií. Když se Itálie posléze připojila k Dohodě, nebylo už ve Středomoří místo pro rakouské hladinové lodě.

Výstava artefaktů z Titanicu v Brně

7. října 2008 v 20:07 | peter |  RMS Titanic
V současné době se širší veřejnost u nás může díky médiím dozvědět, že v Brně a Praze, jako jedinných městech v České Republice, probíhá výstava artefaktů z famózní lodi TITANIC, která poutá zájem nejen u nás lodních nadšenců, ale i u široké veřejnosti. Proto jsem na této výstavě samozřejmě nemohl chybět. Bylo 26. dubna 2008, a i když jsem v něco, co se mi zdálo jako věc absolutně nereálná, nemohl uvěřit, můj sen se stal nakonec skutečností. Viděl jsem skutečné předměty z této lodi, které jako němí svědci byli účastni tohoto obrovského nočního dramatu v noci z 14. na 15. dubna před 96 lety. Již při vstupu Vás zamrazí z velmi dobře udělané akustiky, stejně jako fakt, že dostanete palubní lístek a jste jedním z pasažérů lodi, a na konci výstavy se dozvíte, jestli jste měli to štěstí, že dál žijete. Já bohužel to štěstí neměl. Seznam ztracených a zachráněných pasažérů mě o tom přesvědčil. Jako první věcný artefakt hned na úvod, který mi padl do očí byl velký zvon ze strážního koše, na který v úžasu zvonil námořník Fleet a oznamoval blížící se katastrofu v podobě ledovce. Najdete zde i spoustu věcí z vybavení této lodi s emblémy společnosti White star line od spojovacího telegrafu se strojovnou až po samotné okénko z nějaké kajuty. Jsou zde vystaveny i některé osobní věci různých pasažerů od ponožek až po rozmočenou cigaretu, a je něuvěřitelné, že dokázali tyto věci přiřadit pasažérům adresně. Co Vám budu dál vykládat. Toto se musí zhlédnout na vlastní oči. Ale pospěšte si, protože nevím jak v Praze, ale u nás v Brně končí tato výstava někdy začátkem května.



klikni pro další fotku
klikni pro další fotku
klikni pro další fotku

kapitán Edward John Smith

Carpathia-článek

3. října 2008 v 22:47 | peter |  RMS Carpathia

RMS Carpathia

Země: Velká Británie
Kategorie: Zaoceánský parník
Třída: RMS Carpathia

Parník CARPATHIA
- majitel společnost Cunard Line
- kýl byl položen v roce 1901 v loděnici Swan & Hunter
- na vodu byla spuštěna 6. srpna 1902
- hrubá prostornost 13 600 BRT
- šířka 64 stop a délka 558 stop
- registrovaná rychlost 14 uzlů
- první plavba se uskutečnila 5. května 1903 z Liverpoolu, přes Queenstown do New Yorku
- v létě jezdila na trase Liverpool - New York (zezačátku i do Bostonu)
- mezi listopadem a květnem převážela přistěhovalce z Terstu a Rijeky do Ameriky (později trasa zahrnovala i Neapol, Janov a Gibraltar)
- roku 1905 byla Carpathia přestavěna a kapacita byla zvýšena: 1. třída mohla pojmout až 100 lidí, 2. třída 200 a 3. třída až 2250 cestujících
- ve stejný den, kdy Titanic opustil Queenstown (tedy 11.4. 1912), z New Yorku vyplula Carpathia (kapitánem byl Arthur Henry Rostron) na linku do Středomoří, na palubě se nacházelo 120 cestujících 1. třídy, 50 cestujících 2. třídy a 565 cestujících 3. třídy
- dne 14. dubna kolem 10 hodiny večer přišel na můstek Carpathie kapitán Rostron. Dostal hlášení od 2. důstojníka týkající se ledovcové situace. Mimo jiné kapitán obdržel i marconigram od lodi Mesaba - totéž, které přijal i Titanic, ale nikdy nebylo doručeno strážnímu důstojníkovi. Poté Rostron zavolal na můstek telegrafistu Harolda T. Cottama a zeptal se ho, které lodi měl během dne na příjmu. Cottam jmenoval mezi ostatními také Titanic. Když později odcházel, řekl kapitánovi, že si ještě poslechne zprávy z mysu Cod a pak půjde spát. Cottam ale zůstal u telegrafu ještě dlouho a zprávu SOS od Titaniku dostal vlastně jen náhodou. Jak později řekl kapitán Rostron: "... telegrafista byl tou dobou ve své kabině, vůbec se nezabýval služebními záležitostmi, ale prostě jen poslouchal, když se svlékal. Rozvazoval si v té chvíli boty. Měl ten přístroj na uších a v tom přišla ta zpráva. To bylo celé. Za 10 minu už mohl být v posteli a nebyli bychom to vysílání zachytili." Rostron byl informován o tísňovém volán z Titaniku v 0.35. Okamžitě po obdržení zprávy vydal rozkaz změnit kurs k potápějícímu se parníku. Poté se po celé lodi rozběhla horečnaté přípravy k převzetí trosečníků.
- během zhruba hodiny a čtvrt, co byla Carpathia ve spojení s Titanikem, vyslechl telegrafista Cottam několikeré SOS Titaniku a následné odpovědi kolem plujících lodí. Kolem 1.20 volal Titanic Carpathii a ptal se, za jak dlouho může dorazit. Cottam s touto zprávou běžel za kapitánem. Ten odpověděl, že asi za 4 hodiny. Jak řekl Cottam při vyšetřování: "...kapitán mi nařídil, abych sdělil Titaniku, že všechny naše čluny jsou připraveny a že plujeme ze všech sil, se zdvojenou hlídkou ve strojovně, a ať jsou připraveni, až tam připlujeme se záchrannými čluny." Poslední zprávu z Titaniku obdržela Carpathia v 1.45. Oznamovala, že voda vniká do strojovny. Od té chvíle se Titanic už nikdy neozval.
- Carpathia doplula na místo katastrofy ve 3.35. Kolem čtvrté hodiny ranní se v blízkosti lodi objevila zelená signální raketa. Byla vystřelena ze záchranného člunu č.2 (velitelem člunu byl 4. důstojník Boxhall) Tento člun byl také první, který dorazil ke Carpathii. Když všichni trosečníci vyšplhali po provazovém žebříku na palubu, zavolal si kapitán Rostron Boxhalla na můstek. Zeptal se ho, co se stalo s Titanikem, i když mu už bylo jasné, co uslyší. "Titanic není, potopil se ve 2.20 ráno," zněla odpověď. Kapitán Carpathie Arthur Henry Rostron
- posledním člunem, ze kterého sebrala Carpathia trosečníky, byla dvanáctka. Na palubě se teď nacházelo 705 zachráněných cestujících z Titaniku.
- kolem 9.10 ráno nabrala Carpathia kurs na New York. V tu dobu vysílal Cottam kapitánovy vzkazy sdělující lodím v okolí, že Carpathia nepotřebuje pomoc a odplouvá. Pak se ozval Olympic a chtěl podrobnosti o zkáze Titaniku a zachráněných - musel ale chvíli počkat. Na Carpathii byl právě sestavován seznam přeživších osob. Brzy byl dokončen a Cottam jej začal vysílat. Radista na Olympiku zaznamenával jména a předával je dál stanici na mysu Race. Odtud šly do kanceláří rejdařství White Star Line v New Yorku a transatlantským kabelem do Anglie. Cottam byl v tu dobu již více než 30 hodin ve službě a byl úplně vyčerpaný. Proto museli požádat o pomoc telegrafistu Titaniku Bridea, který jej vystřídal.
- dne 17. 4. se Carpathia ocitla v husté mlze, kterou proplouvala už po celý zbytek plavby.
- ve 20.30 ve čtvrtek 18. 4. se Carpathia objevila u vjezdu do newyorského zálivu. Začalo se zhoršovat počasí, zvedl se silný vítr a začalo hustě pršet. Carpathia zastavila, aby vzala na palubu lodivoda a pak se dala znovu do pohybu. Po celou dobu stály na nábřeží davy lidí (zhruba 40 000) - většina z nich byli příbuzní či přátelé cestujících Titaniku, ale bylo mezi nimi i spousta senzacechtivých novinářů, kteří se snažili za každou cenu dostat na Carpathii. Podle očekávání měla loď zamířit k přístavu Cunardu, ale namísto toho se vydala k přístavišti White Star. Tam vyložila záchranné čluny Titaniku. Teprve potom Carpathia zakotvila u mola svého rejdařství.
- v pátek 19. 4. byli pozváni kapitán Rostron a telegrafista Cottam k vyšetřování do newyorského hotelu Waldorf-Astoria, kde vypovídali před členy podvýboru Senátu.
- na začátku 1. světové války byla Carpathia pokutována italskou vládou za to, že převážela emigranty bez licence
- Carpathia se nikdy nestala vojenskou lodí, ačkoli podle návrhů měla být přestavěna a měla mít kapacitu až 3000 vojáků
- 17. července 1918 se Carpathia plavila v konvoji do Bostonu. Asi 120 mil od Fastnet Rock u Irska byla dvakrát torpédována - třetí torpédo zasáhlo obsazený záchranný člun a zabilo 5 lidí - ostatní cestující a posádku převzala loď Snowdrop. Carpathia klesla ke dnu až další den kolem jedné hodiny v noci.

Carpathia-foto

3. října 2008 v 22:19 | peter |  RMS Carpathia

Aquitania-článek a video

1. října 2008 v 21:51 | peter |  RMS Aquitania

RMS Aquitania

Země: Velká Británie
Kategorie: Zaoceánský parník
Třída: RMS Aquitania

Obrovská loď Aquitania společnosti Cunard měla posílit postavení této paroplavební společnosti na nesmírně významných transatlantických linkách směřujících z Liverpoolu do New Yorku, na nichž sloužily bezprostředně před vypuknutím 1. světové války parníky Lusitania a Mauretania. Od nového parníku se neočekávalo, že by měl majiteli zajistit Modrou stuhu, o niž soupeřily jeho starší společnice. Místo toho však byl o polovinu větší než starší sesterské lodě a historie naznačuje, že se stal jedním z nejúspěšnějších transatlantských parníků v dějinách. Aquitania byla postavena v loděnicích John Brown & Co. Ltd. ve skotském Clydebanku. Na vodu ji spustili 21. dubna 1913 a 30. května vyplula na první plavbu do New Yorku. O 3 měsíce později vypukla 1. světová válka a zbrusunový parník putoval na přestavbu, která jej proměnila v ozbrojenou obchodní loď. Vtémže měsíci se loď zapletla do kolize s jiným plavidlem a admiralita rozhodla, že ji přemění na transportní a krátce i na nemocniční loď. Po většinu roku 1917 zůstala v přístavu a do služby se v roli transportního plavidla vrátila až během roku 1918. V červnu 1919 se Aquitqnia dočkala pokračování své civilní kariery. Během 1. světové války došlo k velkému pokroku v oblasti pohonu lodí, takže když se v roce 1920 dělala důkladná údržba a oprava, byly dosavantní kotle na uhlí upraveny na spalování nafty. Tím se snížil počet členů posádky nutných k obsluze strojovny a současně se i odstranila potřeba časově náročné nákladky uhlí. Údržba lodi zároveň umožnila navrátit plavidlu luxusní vybavení a předválečnou eleganci. V roce 1926 nabízela loď ubytování pro 610 cestujících 1. třídy, 950 2. třídy a 640 turistické třídy. Přibližně 20 let byla Aquitania nepochybně nejpopulárnějším parníkem na transatlantských linkách, na nichž fungovala v tandemu s loděmi Beregaria a Mauretania. V zimních měsících sloužila k okružním turistickým plavbám po přístavech Středozemního moře. V letech 1936 - 1939 se stal partnerem nejnovější parník společnosti Cunard, Queen Mary. Aquitania měla být ztažena z provozu po dokončení lodi Queen Elisabeth v roce 1940, ale tento plán odsunul začátek 2. světové války v září 1939. Loď se znovu vrátila k roli transportního vojenského plavidla, kterou vykonávala již v době 1. světové války. Mohlo na ní cestovat celkem 7725 mužů. Aquitania byla jedinou lodí postavenou ještě před 1. světovou válkou, která sloužila jako transportní plavidlo i v následujícím celosvětovém konfliktu. V letech 1939 - 1945 přepravila více než 300 000 mužů - především mezi Austrálií a Egyptem a později i mezi Spojenými státy americkými a Velkou Británií. Do služeb společnosti Cunard se loď vrátila v roce 1948. Vykonala ještě 25 plaveb mezi Southamptonem a Halifaxem v Novém Skotsku, kam odvážela emigranty, vystěhovalce a repatriované vojáky. V prosinci 1949 doplula Aquitania do Southamptonu, kde její kariéra trvající 35 let a zahrnující 443 transatlantických cest skončila. Loď putovala do Faslane a v únoru 1950 byla sešrotována.







Aquitania-foto a techn. údaje

1. října 2008 v 21:31 | peter |  RMS Aquitania
Tonáž: výtlak 45 647 t21
Délka: 274.6 m
Výkon strojů: 56 000 koňských sil
Rejdařství: Cunard Steam Ship Co.

Mauretania-videa

1. října 2008 v 16:29 | peter |  RMS Mauretania



Mauretania-foto

1. října 2008 v 16:16 | peter |  RMS Mauretania