Září 2009

KMS Admiral Graf Spee- článek a video

11. září 2009 v 17:22 | peter |  KMS Admiral Graf Spee

KMS Admiral Graf Spee

Země: Německo
Kategorie: Kapesní bitevní loď
Třída: KMS Deutschland
Admiral Graf Spee byla takzvaná kapesní bitevní loď sloužící v Kriegsmarine. Jméno nesla podle admirála Maximiliana von Spee a byla druhou lodí tohoto jména (resp. první lodí tohoto jména, která byla zařazena do služby; bitevní loď SMS Graf Spee, stavěná během první světové války, nebyla dokončena).
Stavba bitevních lodí třídy Deutschland, tvořené loďmi Deutschland, Admiral Scheer a právě Admiral Graf Spee, byla pokusem, jak obejít omezení výtlaku bitevních lodí na 10 000 tun, stanovené Německu smlouvou z Versailles. Loď měla být schopná zničit jakýkoliv křižník a díky vyšší rychlosti uniknout konfrontaci s klasickou bitevní lodí. Tomu odpovídala silná hlavní výzbroj šesti děly ráže 280 mm (které byly z nouze použity i u následující třídy Scharnhorst), a sekundární výzbrojí osmi děly ráže 150 mm. Třída Deutschland, vymykající se běžné klasifikaci, je některými autory řazena mezi těžké křižníky, které však v mnoha parametrech (pancéřování a palebná síla) překonala (fakticky je zařazení mezi křižníky snadno zpochybnitelné, protože pro křižníky lehké platilo omezení ráže děl na 6,1 palce - tedy 155 mm, zatímco těžké byly omezeny ráží děl 8 palců; mimo to pro všechny křižníky platil limit standardního výtlaku plavidla na 10 tisíc angl. tun). Novinkou bylo použití svařování na místo nýtování, což vedlo k úspoře hmotnosti konstrukce plavidla.
Unikátní (tedy v případě velké válečné lodi) byla také koncepce jejich pohonného soustrojí, kdy byl poprvé u takto velkých a rychlých válečných plavidel použit vznětový motor - tam zcela bezkonkurenčně dominovaly hnací soustrojí s reduktorovými parními turbínami. (Samotné použití vznětového motoru k pohonu lodí v té době už rozhodně nebylo novinkou - první námořní lodí s tímto pohonem byla dánská motorová nákladní loď MS Selandia, kterou majitel převzal již 17. února 1912. Tu poháněly dva vznětové motory, které postavila domácí firma Burmeister og Wain; ta již roku 1895 zakoupila licenci na stavbu těchto motorů od Rudolfa Diesela. Ovšem u těchto plavidel vesměs šlo o použití pomaluběžných dieselů s přímým náhonem vrtule, sice ekonomických, ovšem celkovými zástavbovými rozměry i hmotností tyto nemohly konkurovat turbínovému soustrojí.)
Praktické důvody, mj. výše zmíněné malé rozměry a hmotnost paroturbínových hnacích soustrojí (či omezený prostor který je k dispozici na válečné lodi, vedle z důvodu ochrany hnacích strojů omezené výšky strojovny), spolu s relativně nízkým výkonem tehdy existujících vznětových motorů, si vynutilo instalaci osmi (!) motorů, které přes převodové skříně poháněly dvě lodní vrtule (tj. na každé hřídelové vedení byly přes převodovou skříň, výrobek firmy Vulcan, připojeny čtyři motory). Šlo o středně rychloběžné řadové stojaté motory firmy MAN, dvoudobé dvojčinné devítiválce se symetricky časovaným rozvodem, řízeným hranou pístu (v tomto případě jde o tzv. rovinné vratné vyplachování). Každý motor měl zdvihový objem 723,20 litru, jmenovitý výkon byl 6750 koní (cca 4965 kW) při 450 ot/min. Poměrně vysoké otáčky motorů si současně vynutily použití reduktoru (převodu do pomala) s převodovým poměrem 1,80÷1 (tj. poměr otáček hnací÷hnaný hřídel), takže při 450 otáčkách motorů měla lodní vrtule 250 ot/min.

Válečná služba

Po vstupu do služby v roce 1936 se za občanské války ve Španělsku Graf Spee podílel na jeho námořní blokádě. Před vypuknutím druhé světové války bylo rozhodnuto použít sesterské lodě Deutschland a Admiral Graf Spee jako korzáry v Atlantiku.
Dne 21. srpna 1939 opustil Admiral Graf Spee přístav Wilhelmshaven, aby se včas dostal do Atlantiku, kde měl po velením námořního kapitána Hanse Langsdorffa a s podporou zásobovací lodě Altmark, ničit nepřátelské obchodní lodě. Tím měl poškodit námořní provoz a vázat na sebe síly Royal Navy.
V následujících měsících se mu podařilo potopit těchto devět lodí.
  • 30. září potopil svou první kořist - britský parník Clement.
  • 5. října zajal britský parník Newton Beech (4651 brt), plující s nákladem kukuřice.
  • 7. října potopil britský parník Ashlea (4222 brt) s nákladem cukru.
  • 10. října zajal britský parník Huntsmann (8000 brt).
  • 22. října potopil motorovou loď Trevanion (5291 brt) s nákladem 9 tun železné rudy a zinku.
  • 15. listopadu potopil v Indickém oceánu britskou cisternovou loď Africa Shell (7006 brt).
  • 2. prosince potopil opět v Atlantiku britskou chladírenskou loď Doric Star.
  • 3. prosince potopil britský parník Tairoa (7983 brt).
  • 6. prosince proběhlo poslední setkání s Altmarkem.
  • 7. prosince potopil britský parník Streonshalm (3865 brt).
Po Grafu Spee pátralo několik britských stíhacích skupin, čítajících celkem 3 bitevní lodě, 2 bitevní křižníky, 4 letadlové lodě a 16 křižníků.
13. prosince byl Graf Spee nalezen skupinou 3 britských křižníků HMS Ajax, HMS Achilles a HMS Exeter pod vedením komodora Henryho Harwooda - následovala bitva, známá jako Bitva u ústí Rio de La Plata. Přestože měl Exeter 6 děl ráže 203mm a Achilles s Ajaxem dalších 16 ráže 152mm, disponoval Graf Spee mnohem větší palebnou silou (váha boční salvy 2 164 kg ku 1 420 kg).
V bitvě se německé lodi podařilo těžce poškodit vlajkový Exeter. Po utrpěných škodách a vyčerpání části munice a paliva loď zamířila do neutrálního Montevidea k opravám. Poškození zmenšovalo šance lodi na únik. Kapitán Langsdorff předpokládal, že Britové mají převahu, silné posily připlouvají a jeho úniková cesta je odříznuta. Proto když 17. prosince 1939 vypršelo ultimátum k opuštění přístavu, vyplul Admiral Graf Spee za hranice třímílové zóny a tam byl vyhozen do povětří. Kapitán Hans Langsdorff se 19. prosince v Buenos Aires zastřelil a posádka lodi byla internována v Argentině, kde mnoho z nich zůstalo i po roce 1945.

zdroj: cs.wikipedia.org

KMS Admiral Graf Spee-foto a techn. údaje

11. září 2009 v 17:19 | peter |  KMS Admiral Graf Spee

Základní údaje
Zahájení stavby:1. října 1932
Spuštěna na vodu:30. června 1934
Uvedena do služby:6. ledna 1936
Osud:Potopena 17. prosince 1939
Takticko-technická data
Výtlak:12 100 t (standard)
16 200 t (plný)
Délka:186 m
Šířka:21,6 m
Ponor:7,4 m
Pohon:8 vznětových motorů MAN, pohánějících 2 lodní šrouby 53 650 k
(39 460 kW)
Rychlost:28,5 uzlu (52,7 km/h)
Dosah:8 900 námořních mil při 20 uzlech (16 500 km při 37 km/h)
19 000 námořních mil při 10 uzlech (35 000 km při 18,5 km/h)
Osádka:1 150 námořníků
Pancířdělové věže: 160 mm
boky: 80 mm
paluba: 40 mm
Výzbroj:6 děl ráže 280 mm
(po třech ve dvou věžích)
8 × 150 mm
6x 105 mm
8x 37 mm PL
10x 20 mm PL
8x torpédomet ráže 533 mm
Letadla2 x Arado Ar 196, 1 katapult

KMS Admiral Graf Spee-příběh lodi pokračuje

11. září 2009 v 16:37 | peter |  KMS Admiral Graf Spee

Korzár jižních moří vstává z bahna!

Ve vodách oceánu v průběhu 2. světové války navždy zmizela celá řada lodí, ať už těch nacistických, nebo spojeneckých. Většina z nich klesla tak hluboko, že už je nikdy nikdo nespatřil.
Často s nimi šla ke dnu i jejich posádka. Německou bitevní loď Admirál Graf Spee však potkal zcela jiný osud, který dodnes nedává spát mnoha lidem.

Hon za vrakem lodi

Křižník Admirál Graf Spee se potápí asi sedm kilometrů od montevidejského přístavu. Výbuch ho rozerve na dvě hlavní části, jedna z věží se odtrhne a padá o kus dál do moře. To je v těchto místech ale poměrně mělké. Ještě následující čtyři dny na nich zuří požár. Britové se záhy vydávají na průzkum ostatků nacistické chlouby. Zajímá je především výkonnýradarový systém,
o kterém doposud nemají ani potuchy. Části, které jim mohou být užitečné, odmontují a transportují do Evropy. S pracemi jsou hotoví v dubnu 1942. V té době se totiž nad oblastí přežene silná bouře, v jejímž důsledku vrak lodi zapadne hlouběji do bahna. Postupem let se i nad dlouho vyčnívajícími věžemi Grafa Spee uzavře mořská hladina.

8000 tun bahna

Několik následujících desítek let je pak kolem vraku křižníku Admirál Graf Spee relativní klid. Pak ale přichází rok 1997. Skupina potápěčů vedená již Mensunem Boundem a Hectorem Badem v hloubce kolem devíti metrů lokalizuje jeho vrak. K jejich překvapení se loď nachází v lepším stavu, než očekávali. Přední část vraku o délce 39 metrů leží mírně na pravoboku, zadní 146 metrový díl je rovně usazen na mořském dně. ,,Jde o vrcholné dílo své doby, " rozplývá se Mensun Bound nad Admirálem Grafem Spee. ,,Naším cílem je úplná rekonstrukce lodi, která by pak měla být vystavena v Národním námořním muzeu v Montevideu," doplňuje Bounda jeho uruguayský kolega Bado. ,,Jedním z největších problémů však zůstává, jak z vraku odstranit nánosy bahna.
Odhalujeme, že je ho v lodi skrz naskrz naplaveno na 8000 tun," posteskne si Bado. Přesto se rozjíždí projekt v hodnotě mnoha milionů dolarů, který z převážné části financují soukromí investoři z Evropy i ze Spojených států amerických. Zastřešuje ho uruguayská vláda. V roce 1997 je z mořského dna vyzvednuto jedno z bočních děl Admirála Graf Spee.

Záchranná akce za asistence hollywoodské hvězdy

Hlavní operace však přicházejí až v roce 2004. První důležitou částí lodi, o niž se 15členný mezinárodní tým dobrodruhů pokouší, je 27tunová kontrolní věž z Kruppovy oceli. Poblíž místa odpočinku německého křižníku kotví 59 metrů vysoký lodní jeřáb. Práci potápěčů však komplikuje silný vítr, vysoké vlny a prudké mořské proudy. V okolí vraku je minimální viditelnost. Celou akci filmuje James Cameron, mimo jiné autor veleúspěšného TITANICU. ,,Vyproštění daného dílu nám zabere více času, než jsme očekávali," konstatuje Hector Bado. 15. února 2004 se to však nakonec podaří.

Nacistický orel vystupuje nad hladinu!

Další významný úlovek si potápěči připisují na konci loňského roku. Pomáhá jim k tomu tak trochu náhoda, když mořský proud odhaluje část křídla bronzového nacistického orla, který kdysi zdobil záď lodi. Ta byla až po palubu doposud ponořená v bahně. O soše se účastníci odváženého projektu přitom domnívali, že byla už dávno vyzvednutá na hladinu. 10 února letošního roku se ale skutečně dočkají. Úžasnému okamžiku předchází několikahodinové úsilí čtyř potápěčů, kteří sochu musejí nejprve očistit od nánosů bahna a pak uvolnit za zádi lodi. K ní je připoutána 145 bronzovými šrouby. Ty však jdou kupodivu lehce odmontovat. Následuje upoutání orla ocelovými lany k jeřábu a vyzvedávání bronzového kolosu může začít. ,,Když se vynořil z vody, bylo to něco naprosto úžasného, něco neskutečného,"říká Hector Bado. ,,Ten orel je opravdu působivý...vizuálně je naprosto neporušený."Obří bronzová socha o váze neuvěřitelných 400 kilogramů má rozpětí kžídel 2,8 metrů, což je váha menšího automobilu. Na výšku měří dva metry.
Ve svých drápech svírá svastiku, která je však při transportu orla na pevninu zakryta žlutou plachtou, aby nevzbuzovala mezi přihlížejícími pohoršení. Uruguayská vláda chce zjistit cenu bronzového orla-odhad bude dílem některé ze světových aukčních síní. Stejné sochy zdobily zádě i dalších dvou panceřových lodí Deutschland a Admirál Scheer. Předpokládá se, že socha z Admirála Graf Spee je jeidinou, která se dochovala.


KMS Deutschland

11. září 2009 v 16:09 | peter |  KMS Deutschland

KMS Deutschland

Země: Německo
Kategorie: Kapesní bitevní loď
Třída: KMS Deutschland


Versailleská smlouva dovolovala Německu nahradit zastaralé bitevní lodě teprve dvacet let po jejich spuštění na vodu, takže první příležitost nastala v roce 1924. Měly je vystřídat ,,pancéřové lodě" nepřekračující 10 000 t výtlaku, protože však Německo nebylo signatářem Washingtonské dohody, neplatilo pro ně žádné omezení záže děl. Admirál Zenker, který v roce 1924 převzal úřad nejvyššího námořního šéfa, byl pevně rozhodnut, že nenechá degradovat loďstvo na pobřežní stráž: Právě tak ho ani nenapadlo nahrazovat bitevní lodě, byť zastaralé, křižníky. Nařídil proto vypracovat studii různých kombinací hlavní výzbroje, pancéřové ochrany a rychlosti. Výsledkem byly nakonec čtyři následující možnosti.
Čtyři 381mm nebo šest 305mm děl bylo možno spojit s 25cm pancéřovým pásem při skromné rychlosti 18 uzlů. Snížení tloušťky pancíře na 20cm by umožnilo 21 uzlů. Při instalaci šesti menších 280mm děl a ostrouhání pancíře na 10 cm byla možná rychlost 26 uzlů. To nejlepší, v co mohl Zenker doufat, byla loď, která by dokázala uniknout silnější bitevní lodi a současně nesla silnější výzbroj než rychlejší křižník. Proto byla zvolena poslední z uvedených možností jako základ pro budoucí proslavené ,,kapesní bitevní lodě".
Kritická byla úspora váhy. V rozsáhlé míře použité svařování (poprvé použitá technologie) podstatně snížilo váhu trupu. Umístění hlavní výzbroje do trojdělových věží ušetřilo ještě podstatně více, věže, barbety i trup však byly pancéřovány jen netolik, aby odolávaly palbě křižníků. Přesto bylo 20 % výtlaku určených na pancéřování velmi málo, zatímco 19 % pro výzbroj velmi mnoho. Uprostřed výrazně rozšířený trup prozrazoval křehkost, přitom konečný výtlak podstatně překročil povolený limit.
Byly postaveny tři lodě, každá s odlišným rozložením pancéřové ochrany. Všem byl společný slabý zevní pás, umístěný na vypouklé části trupu, takže jeho účinnost podporoval prázdný prostor. Vnitřní stěnu dutiny tvořila podelná protitorpédová přepážka. Pás i přepážka byly pro zvýšení odolnosti vůči probití ještě skloněny. Poslední jednotka série Graf Spee měl větší výtlak, který umožnil zesílení pancéřového pásu i přepážky spolu s rozšířenou plochou
pancéřové paluby.
Baterii střední ráže tvořilo osm 150mm děl, pro úsporu váhy na otevřených lafetách. Místo původních 88mm byla později instalována 105mm děla. Neobvyklým prvkem byly dva čtyřhlavňové torpédomety na nízké zadní palubě.
Poprvé byly k pohonu použity výhradně diesely, tehdejší technologie však neumožnila jiné řešení než pohánět každou z obou hřídelí čtyřmi devítiválcovými jednotkami. Ekonomičnost provozu a snadnost údržby zajišťovala možnost jednoduchého odpojení a odstavení nepotřebného motoru. Diesely však přinesly zklamání, neboť zabíraly mnoho prostoru, byly hlučné a náchylné k vibracím, které dokázaly rušit zaměřování děl.
Tyto tři ,,Panzerschiffe" byly sice důmyslným řešením specifické soustavy omezení, nijak však neovlivnily světový vývoj, jelikož žádné jiné loďstvo nebylo vázáno podobnou kombinací limitů a požadavků. Vyvolaly však ,,odpovědi", jmenovitě francouzské lodi třídy Dunkerque.

Španělská občanská válka

Během španělské občanské války byl Deutschland odeslán ke španělskému pobřeží, kde měl podporovat Frankovy nacionalisty. Loď absolvovala celkem sedm misí v letech 1936-1939. Při jedné z těchto operací, byl Deutchland 29. května 1937 napaden dvěma republikánskými bombardéry, které ho poškodily, přičemž 31 námořníků zahynulo a dalších 101 bylo zraněno. Sesterská loď Deutchlandu, Admiral Scheer na oplátku ostřeloval španělský přístav Alméria a přitom zničila 35 domů a zabila 19 civilistů. Těla německých námořníků byla nejprve pohřbena v Gibraltaru, ale později byla převezena do Německa a pohřbena při velkém vojenském pohřbu.

Přejmenování

Po vypuknutí 2. světové války došlo v listopadu 1939 k přejmenování Deutschlandu na Lützow, jelikož Adolf Hitler se bál, že by případná ztráta lodi pojmenované Německo, měla negativní propagandistický efekt.

Invaze do Norska


V únoru 1940 byly lodě této třídy překlasifikovány na těžké křižníky a v dubnu 1940 se podílely na invazi do Norska. Lützow byl součástí svazu, který měl obsadil norské hlavní město Oslo a účastnil se Bitvy v úžině Drobak. Německý svaz vplouval do Oslofjordu pod vedením těžkého křižníku Blücher. Ten ale potopila palba děl a stařičká torpéda vyrobená v roce 1900 a vypuštěná z norské pobřežní pevnosti Oscarsborg. Lützow se poté stáhl, ale i tak byl třikrát zasažen 150mm kanóny z pevnosti Kopaas, které vyřadily zadní hlavní dělovou věž. Ze zbývající přední věže pak Lützow pevnost zdálky ostřeloval, ale její posádka neutrpěla ztráty a bránila vjezdu německých lodí, dokud král a norská vláda nebyly evakuováni.

Roky oprav

Lützow se poté vrátil do Německa kvůli opravám a přípravě na korzárskou plavbu do Atlantiku. V průlivu Skagerrak ho ale torpédovala britská ponorka HMS Spearfish. Zásah torpéda téměř odlomil celou záď lodi a opravy trvaly až do jara 1941. Brzy nato, v červnu téhož roku, byl Lützow opět torpédován, tentokrát torpédovým bombardérem Bristol Beaufort z britské 42. perutě. Další opravy v Kielu trvaly až do ledna 1942. V prosinci 1942 se Lützow společně s těžkým křižníkem Admiral Hipper zúčastnil bitvy v Barentsově moři.

Druhá polovina války

V dalších letech se Lützow účastnil jen menších operací. Asi největší akce této doby začala v září 1944 v Baltském moři a trvala po několik měsíců. Lützow v této době palbou svých děl podporoval ustupující Wehrmacht. Loď byla v lednu 1945 těžce poškozena britskými bombardéry v přístavu Swinemünde. Tehdy ji zasáhly tři šestitunové pumy Tallboy a částečně dosedla na dno přístavu. Lützow byl opraven a dále pokračoval v dělostřelecké podpoře armády, než byl 4. května 1945 potopen vlastní osádkou. Po válce byl vyzvednut Sověty, kteří ho použili jako cvičný cíl a definitivně potopili v roce 1949.



KMS Deutschland-foto a techn. údaje

11. září 2009 v 16:09 | peter |  KMS Deutschland
Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1973-077-63, Panzerschiff






Základní údaje
Typ:těžký křižník "kapesní bitevní loď"
TřídaDeutschland
Zahájení stavby:5. únor 1929
Spuštěna na vodu:19. květen 1931
Uvedena do služby:1. dubna 1933
Osud:4. května 1945 potopena vlastní posádkou
1949 znovu potopena
Takticko-technická data
Výtlak:13 600 t (standardní)
15 900 t (plný)
Délka:
186 m
později 187,9 m
Šířka:20,6 m
Ponor:6,5 m
Pohon:
8 dieselových motorů 54 000 k
(40 300 kw)
2 hřídele
Rychlost:26 uzlů
Osádka:950
Pancíř
Pás na bocích: 6 cm
Přepážky: 8 cm
Pluba: 4 cm
Dělové věže: 14 cm
Barbety: 10 cm
Výzbroj:6× 280 mm
8× 150 mm
3× 88 mm
8× 37 mm
6× 20 mm
8× 533 mm torpédomety
Letadla2× Arado Ar 196
1 × katapult