Říjen 2009

KMS Gneisenau

23. října 2009 v 19:42 | peter |  KMS Gneisenau

KMS Gneisenau

Země: Německo
Kategorie: Bitevní křižník
Třída: KMS Scharnhorst




Gneisenau byl bitevní křižník sloužící v Kriegsmarine. Jméno nesl po pruském generálovi Augustu von Gneisenau. Byla postavena firmou Deutsche Werke. Kýl byl položen 8. prosince 1934, trup byl spuštěn na vodu 8. prosince 1936 a loď byla dokončena 21. května 1938. Jeho sesterskou lodí byl Scharnhorst.
Hlavní výzbrojí bylo devět kanónů ráže 280 mm, což rozhodně nebylo nic vyjímečnýho, když si uvědomíme, že v té době byla běžná ráže u lodí této kategorie 381 mm i 406 mm. Sekundární baterie sestávala z dvanácti děl ráže 150 mm přičemž čtyři děla byla umístěna jednotlivě a osm kanónů bylo uloženo ve čtyřech dvoudělových věžích. Protileteckou baterii tvořily kanóny ráže 105mm, 37mm a 20mm. Loď byla vybavena radarem a nesla 2-3 průzkumné hydroplány. Letouny byly vypouštěny ze dvou katapultů.
Zajímavostí této třídy byl kombinovaný pohon. Sestával z klasických naftových vysokotlakých kotlů a parních turbín a z dieselového motoru MAN. Loď měla tři lodní šrouby a projektovaná maximální rychlost byla 27 uzlů avšak byla schopna dosáhnout i 31 uzlů.
Na konci roku 1939 se Scharnhorstem operoval v Atlantiku a poté byl poškozen v bouři. V roce 1940 se zúčastnil invaze do Norska. V britském stažení se Scharnhorstem potopily britskou letadlovou loď HMS Glorious. Na jaře 1941 působila Gneisenau spolu se Scharnhorst ve vodách severního Atlantiku, kde narušovala činnost britských zásobovacích konvojů a potopila 22 lodí. Britové potom jako odvetu vyslali výškové bombardéry, které v Brestu poškodili bombami obě lodě. Do konce roku pak strávila Gneisenau opravami. Během roku 1942 opět doprovázel Scharnhorst a těžký křižník Prinz Eugen. V Kielu byl opět poškozen nálety a práce na něm pokračovaly v letech 1942 - 1944, loď byla zčásti přezbrojena, ale do služby se už nedostala. Dne 27. března 1945 pak byla Gneisenau potopena samotnými Němci aby blokovala vjezd do přístavu Gottenhaven. V roce 1947 byla vyzdvižena a sešrotována.

Gneisenau-foto a techn. údaje

23. října 2009 v 19:42 | peter |  KMS Gneisenau





Základní údajeWar Ensign of Germany 1938-1945.svg
Typ:bitevní křižník
Třídatřída Scharnhorst
Objednána:25. leden 1934
Zahájení stavby:6. květen 1935
Spuštěna na vodu:8. říjen 1936
Uvedena do služby:21. květen 1938
Osud:Potopena 23. březen 1945 jako blok do přístavu Gdyně
Takticko-technická data
Výtlak:31 500 t (standardní)
38 900 t (plný)
Délka:226 m (772 stopy) na čáře ponoru
235 m (741,5 stop) celkem
Šířka:30 m (98,4 stopy)
Ponor:9,69 m při 37 303 tunách
Pohon:3 zpřevodované turbíny Germania se samostatnou redukcí
3 třílisté lodní šrouby, 4,8 m v průměru
151 893 shp
Rychlost:33 uzlů
Dosah:8 400 nm při 19 uzlech
Posádka:1 669 námořníků
Výzbroj:9 x 280 mm (11 palců) (3x3)
12 x 150 mm (5,9 palce) (4x2, 4x1)
14 x 105 mm (4,1 palce) AA (7x2)
16 x 37 mm AA (8x2)
10 x 20 mm AA (později 16)
6 x 533 mm (21 palců) torpédomety
Letadla3 x Arado Ar196A-3, 1 katapult

KMS Scharnhorst článek a video

18. října 2009 v 0:47 | peter |  KMS Scharnhorst

KMS Scharnhorst

Země: Německo
Kategorie: Bitevní křižník
Třída: KMS Scharnhorst



Hitlerovo vypovězení versailleských omezení se časově shodovalo s položením kýlu lodi Gneisenau, o níž se tvrdilo, že je spolu s lodí Scharnhorst, jejíž stavba byla zahájena o dva měsíce později, konstruována pro standartní výtlak 26 000 tun. To ovšem pořádně překračovalo smluvní limit 10 000 tun, navíc měly lodě po dokončení téměř 35 000 tun. Podle ustanovení zanedlouho podepsané angloněmecké námořní dohody se však jejich stavba náhle ,,legalizovala". Příčinou spěchu při jejich stavbě byla rychlá francouzská odpověď na lodě třídy Deutschland v podobě třídy Dunkerque (loď toho jména se blížila spuštění na vodu) s výraznou převahou rychlosti, výzbroje i pancéřování. Lodě třídy Dunkerque se ve skutečnosti měly ke ,,kapesním bitevním lodím" jako bitevní křižníky k pancéřovým křižníkům v minulé světové válce.
Kvůli konbinaci spěchu a posledních ohledů na reakce v zahraničí se opět sáhlo k trojdělovým věžím ráže 280 mm, přestože námořnictvo by dalo přednost 381mm dělům, pro něž dosud existovaly výrobní kapacity i zkušenost. Stejně jako u japonských příkladů přezbrojení na větší ráži by později bylo možné za předpokladu vyztužení konstrukce osadit dvoudělové 381mm věže na stejný průměr barbety jako třídělové 280mm.
Němci měly dojem, že poslední nerealizované konstrukce bitevních lodí z první světové války představují to nejlepší, čeho lze při daných rozměrech dosáhnout. Proto základ konstrukce vycházel z projektu nepostavené lodi Ersatz Yorck (neboli ,,náhrada za Yorck"). Konstruktéři mimořádně úspěšně využili modernější technologie k zeštíhlení trupu při současném zvýšení instalovaného výkonu z 90 000 k Yorcku pro 27,5uzlovou rychlost na 160 000 k pro 31,5 uzlu, a také zdokonalené pancéřové ochrany. Mohutný nárust výkonu strojů byl možný jen díky setrvání u technologie vysokotlaké páry místo zavedení dieselů. Pancéřování bylo kombinací použitých technik z lodí Graf Spee a Yorck, se svislým pásem tloušťky 35 cm a zužujícím se na 17 cm, za nímž byl komůrkový prázdný prostor, jehož vnitřní stěnu tvoříla šikmo skloněná 4,5cm protitorpédová přepážka. Důležitou novinkou byla 5cm pancéřová paluba. Velmi neobvyklým prvkem byl vyčnívající katapult na vysokém podstavci, umístěný na zadní nástavbě. Přilehlý hangár byl větší u lodi Scharnhorst, která byla jinak až na lehký trubkový stožár téměř shodná se sesterskou lodí.
Změny vzhledu na sebe nenechaly dlouho čekat. Původní profil se vyznačoval velmi malým sklonem přídě, který nestačil zabránit zalévání paluby, zhoršovanému ještě vodní tříští za kotvami.
Ve dvou etapách obdržely obě lodě zvýšenou ,,atlantickou" příď s elegantním sklonem a srpovitým zakřivením, dlouhé vyklenuté okraje proti vodní tříšti a vybrání pro kotvy až na úrovni okraje paluby. Problémy s kouřem na můstku se zmírnily po nasazení mohutných šikmých nástavců na vyústění komínů. Hlavní stěžeň, původně osazený u obou lodí hned za komínem, byl později na Scharnhorstu posunut na zadní nástavbu.
Scharnhorst byl nakonec potopen v klasickém dělostřeleckém souboji, sesterská loď přišla o příď při náletu na Kiel. Opravy se už nedočkala a v roce 1943 byla vyřazena.







Můj RC model Titanicu 1/250

15. října 2009 v 20:47 | peter |  RMS Titanic

POZOR čtěte

Celej týden jsem vytvářel film o celé historii Titanicu bohužel video přehrávač, kterej jsem zvolil blog nepodporuje takže ho najdete ZDEna tomto odkazu na facebookové stránce webu. Přeji vám pěknou podívanou ;-)

Můj RC model Titanicu 1/250

Jak už víte podle těchto stránek, tak je mým koníčkem psát o námořní historii 20. století. Ale tento koníček se také silně propojuje ještě s jedním, a to s modelářstvím. Asi tak před šesti roky jsem začal chodit do leteckýho modeláře za účelem abych se naučil stavět dálkově ovládané modely. Když jsem začal chodit do modeláře už třetí rok, tak jsem už měl konečně vysílačku a první letadlo, a proto jsem si řekl, že nastal čas abych si mohl postavit svoji první loď. Mojí první lodí se měl stát Olympic (starší sesterská loď Titanicu). Olympic jsem začal stavět poněkud netradičně, protože jsem neměl dost zkušeností. I tak to byla zajímavá loď. Když jsem se s ní poprvé ukázal na modelářském táboře, tak jsem vzbudil obrovskou pozornost. Stále vypadala hrozně a její detaily byly téměř nulové. A proto jsem si řekl, že zkušenosti už mám a že příště budu postupovat více logicky. A to příště měl být právě Titanic. Začal jsem tedy kreslit plány. Při kreslení plánů jsem si řekl, že Titanic by měl být jedinečný a velkolepý, proto jsem ho prodloužil o osmnáct centimetrů více než Olympic a také jsem mu dal přepážky. Kýl jsem položil (aby to vypadalo ještě velkolepjeji) 14. dubna 2007 na 95 výročí od jeho srážky s ledovcem. Materiál, ze kterého jsem ho začal stavět byl podlahový polystyrén o tloušťce 3mm, takže jsem z tohohle polystyrénu udělal i dvojité dno. Do poloviny tloušťky tohoto dna jsem potom začal vlepovat devět vodotěsných přepážek ze stejného materiálu. Aby přepážky získaly vodotěsnost musel jsem je potom utěsnit gumolepem z tavící pistole. Po vlepení přepážek jsem začal kreslit boční stěny trupu, které měly součastně dát lodi její pravý profil. Nakreslení bočních stěn a jejich vyříznutí nebylo nic lehkýho. Svůj ulamovací nůž jsem si radši pořádně zkontroloval a vyměnil jeho čepel. Nakonec jsem stěny vyřízl, tak jak jsem chtěl a nalepil. Po nalepení jsem začal trup natírat barvami, které se používají na textil. Natírání celého trupu také nebylo nic lehkýho, ale nedělal jsem z toho nic poprvé. Hned potom než jsem začal dávat paluby, tak jsem musel do trupu samozřejmě vložit motor s hřídelí a s lodním šroubem bohužel jsem nikde nemohl sehnat čtyřlistý lodní šroub, tak tam doteď mám třílistý. Konečně po všech těch věcech jsem začal pokládat paluby.
Skoro na všech místech jsem palubu přilepil až na tu část, která se nacházela nad komorou kde je elektronika. Potom až jsem přilepil poslední palubu a udělal nástavby začaly už jen různé detaily. Např. komíny, okýnka, malé jeřáby, čluny atd. Konečně byl model hotový a já ho mohl nejpre vyzkoušet na našem bazéně, kde jsem si s ním zajezdil a radši trochu vyzkoušel jakou má brzdnou dráhu při zpětném chodu. Můj model Titanicu byl postavený, otestovaný a připravený jezdit na jakémkoliv rybníce či koupališti. Ještě těsně před modelářským táborem jsem dodělal ještě nějaké detaily. Konečně po roce kluci viděli můj výtvor, který mezi samými letadly úplně vynikal, ale když jsem konečně šel jezdit na místní koupaliště, z nepochopitelných důvodů se mi vyšrouboval lodní šroub z hřídele a měl jsem úplně přeházené ovládání. Na štěstí ještě na táboře jsem to všechno spravil a aspoň jednou si zajezdil. Během dalších měsíců jsem tedy absolvoval několik plaveb a dokonce jsem o svém nádherném modelu vytvořil dvě videa.



Toto jsou ty videa