Březen 2010

King Edward VII.-foto a techn. údaje

25. března 2010 v 13:41 | peter |  HMS King Edward VII.
fghfghfj
dfhdjf
fgjhmhgm
ghfhfgfj
























Technické údaje
Výtlak:17 000t
Délka:138, m
Šířka:23,8 m
Ponor:7,8m
Pohon:Trojčinné parní stroje13400 kW
Rychlost:18,5uzlů
Posádka:777
Výzbroj:

4× 305 mm (2×2)
4× 234 mm
10× 152 mm
14× 76 mm
14× 47 mm
4x457 mm torpédomety
Pancíř:

Pás na bocích: 23 cm

Přepážky: 30 cm

Paluby: 6 cm

Dělové věže: 30 cm

Barbety: 30 cm






HMS Duncan

25. března 2010 v 11:57 | peter |  HMS Duncan

HMS Duncan

Země: Velká Británie
Kategorie: Bitevní loď
Třída: HMS Duncan
Takzvaný námořní poplach v roce 1893 spustil program stavby devíti lodí třídy Majestic. Ta vytvořila standart konstrukce bitevní lodi první třídy, na němž se po dalších deset let změnilo pozoruhodně málo. Hlavní baterie čtyř 305mm děl ve dvoudělových věžích a střední výzbroj dvanácti 152mm děl v kasematech nesla loď o standartním výtlaku mezi 13 000 a 15 000 tunami. Ten kolísal podle toho, zda přednost dostala vyšší rychlost, nebo lepší pancéřová ochrana. V době trojčinných parních strojů nebylo snadné překonat 12 000 k a 17 uzlů třídy Majestic, kvalita pancíře se však postupně vyvíjela a umožňovala tenčí a lehčí pancéřování.
Byla to doba rychlé stavby. Po devíti lodích třídy Majestic, jejichž stavba byla zahájena v letech 1893-95, následovalo šest lodí Canopus (1898-1901) a šest třídy Duncan (1899-1900). Překrývání letopočtů je důsledkem pečlivého, až opatrného vývoje. Pro dosažení tehdy špičkové 19uzlové rychlosti třídy Duncan byl jejich trup delší a štíhlejší proti předchozí třídě London a výtlak byl o 1000 tun menší. Protože výzbroj zůstala stejná, nutně utrpěla pancéřová ochrana.
V té době se předpokládal boj na vzdálenost asi jen 3000 yardů (2,7 km). Většinu pancíře proto tvořil tlustý pás (v případě třídy Duncan 18 cm Kruppovy uhlíkaté oceli), pod nímž byla třímetrová vrstva uhlí v palivových komorách. Horní okraj pásu podpíral 5 cm tlustou hlavní palubu, o jednu úroveň níže byla paluba poloviční tloušťky, která se ohýbala dolů a navazovala na spodní okraj pásu. Horní pancéřová paluba měla přivést k výbuchu granáty, které by probily nepancéřovaný bok, zatímco ta spodní chránila strojovnu před střepinami a úlomky. Každý granát, který by pronikl pancéřovým pásem, by ztratil tolik energie, že by jej zakřivená spodní paluba odchýlila nahoru. Tento systém nebyl nikdy naostro vyzkoušen v boji.

Duncan- foto a techn. údaje

22. března 2010 v 14:56 | peter |  HMS Duncan




Technické údaje
Výtlak:
13 640 t
Délka:131,7 m
Šířka:23 m
Ponor:7,8 m
Pohon:Trojčinné parní stroje (13 400 kW)
Rychlost:19 uzlů
Dosah:
Posádka:720
Výzbroj:4× 305 mm
12× 152 mm
10× 76 mm
8× 47 mm
4× 457 mm torpédomety
Pancíř:
Pás na bocích: 18 cm
Přepážky: 28 cm
Paluby: 5 cm
Dělové věže: 25 cm
Barbety: 28 cm

Královské námořnictvo na přelomu století

22. března 2010 v 11:18 | peter |  Royal Navy

Královské námořnictvo na přelomu století

Dne 26. června 1897 oslavila královna Viktorie životní jubileum velkou námořní přehlídkou. Davy, které se toho dne tísnily na březích Spitheadu, odcházely domů velmi spokojeny. Byly svědky viditelné manifestace síly, podpírající britské impérium a jeho obchodní zájmy obepínající celý svět. Jejich důvěra a nadšení byly sice pochopitelné, ne však zcela opodstatněné. Ve skutečnosti bylo Královské námořnictvo zrcadlovým obrazem ztárnoucí královny. Po větší část století nemuselo čelit žádné skutečné výzvě, takže se stalo revmatickou, do sebe zahleděnou starou dámou. Minulé úspěchy se staly příčinou současných nedostatků - v neposlední řadě i proto, že jen několik málo prozíravých jedinců dokázalo vůbec nějaké nedostatky vidět. Silný smysl pro tradice zdegeneroval v silný konzervativismus.
V době, která se vyznačovala rychlým a neustálým technologickým rozvojem, zůstával rozhled většiny vyšších důstojníků omezen dobou jejich začátků, prožitých pod plachtami, a odmítali uznat, že strategie i taktika se s příchodem parního pohonu revolučním způsobem mění.

IJN Jamato

21. března 2010 v 14:08 | peter |  IJN Jamato

IJN Jamato

Země: Japonsko
Kategorie: Bitevní loď
Třída: Jamato







Když Japonsko v roce 1935 opustilo druhou londýnskou námořní konferenci, šlo o výsledek snahy zbavit se všech omezení. V té době už ve skutečnosti pracovalo na konstrukci bitevní superlodě, tak velké, že jakákoliv předpokládaná americká ,,odpověď" by neprošla Panamským průplavem. V době, kdy se Velká Británie pokoušela vyjednat omezení ráže děl bitevních lodí na maxmálně 356mm, vyvíjeli Japonci 460mm dělo. Kolem baterií tří trojdělových věží měly být postaveny čtyři 69 000tunové bitevní lodě. Každá ze tří trojdělových věží vážila 2774 tun. Jejich konstrukce byla jedinečná, dokončeno jich však bylo pouze šest a všechny byly ztraceny s Jamato a Musaši, takže některé detaily nejsou přesně známy. Děla střílela granáty o váze 1470 kg a cyklus výstřelu trval 30-45 sekund. Maximální dostřel byl 42 000 metrů. Loď nesla tři 15m dálkoměry, které byly spolehlivější než radar pro řízení střelby, daleko horší proti radarům amerických bitevních lodí.
Stavba Jamato a Musaši byla zahájena v roce 1937. Trvala čtyři roky a probíhala v podmínkách dosud nevídaného utajení. Doknce i po dokončení zůstaly pro západní zpravodajské služby záhadou. Jejich trup láhvovitého tvaru a rozmístění hlavní výzbroje se však pozoruhodně podobaly menším americkým lodím třídy South Dakota, stavěným v téže době. Výzbroj střední ráže v podobě pouhých šesti 152mm děl odrážela jejich poměrně malý význam, plné vědomí hrozby ze vzduchu je však zřejmé z množství lehkých samočinných zbraní, jimiž byla ověnčena střední nástavba.
Pro zvýšení ochrany byly důležité stroje soustředěny v prostoru zabírajícím jen o málo více než polovinu délky na čáře ponoru. Pancéřová paluba byla navržena tak, aby odolala zásahu 1000kg protipancéřové pumy svržené z výše 3000 metrů. Hlavní pancéřový pás byl skloněn o 20 stupňů a měl vydržet zásah 457 mm granátem ze vzdálenosti 21 000 metrů. Protitorpédová přepážka se šikmo skláněla k zevnímu okraji dvojitého dna a vpředu i vzadu přesahovala prostory muničních skladišť.
Třetí loď této třídy, Šinano, byla dokončena jako letadlová/dopravní loď v důsledku katastrofálních ztrát u Midway v roce 1942. Nouzová stavba letadlových lodí pak vedla k zastavení prací na čtvrté (nepojmenované) jednotce, koncem války hotové jen ze 30%.
Přestože byly konstruovány pro vysokou odolnost proti leteckým útokům, podlehly obě hromadným náletům z amerických letadlových lodí. Musaši byla potopena v bitvě u zálivu Leyte po odhadovaných dvaceti zásazích torpéd a sedmnácti pum. Šinano se převrátila po zásahu salvou šesti torpéd americké ponorky; nikdy nebyla zařazena do služby. Jamato byla ztracena v sebevražedné akci při útoku na invazní síly na Okinavě. V době svého zániku byly dvě z jejich 152mm trojdělových věží sejmuty ve prospěch dvanácti univerzálních 127mm děl a asi 150 25mm protiletadlových děl.

Jamato- video

2. března 2010 v 14:19 | peter |  IJN Jamato