Červen 2010

Sedm divů průmyslového světa- Plující monstrum (film ke stažení zdarma)

28. června 2010 v 17:54

Sedm divů průmyslového světa- Plující Monstrum

Dokumentární / Drama
Velká Británie, 2003
bvcvb
Plující monstrum z cyklu Sedm divů technické civilizace
Konstruktér Isambard Kingdom Brunel chtěl v polovině 19. století postavit loď, která by byla tím největším plavidlem, jaké kdy člověk zkonstruoval. Plujícím městem, pětkrát větším než kterákoliv loď, jež v té době brázdila oceán. Vychutnejte si perfektní dokumetární film od BBC, který vás vtáhne do děje.

Download



Upoutávka na film



HMS Dreadnought

21. června 2010 v 20:26 | peter |  HMS Dreadnought

HMS Dreadnought

Země: Velká Británie
Kategorie: Bitevní loď
Třída: HMS Dreadnought






Jako většina úspěšných nápadů nevznikla ani myšlenka dreadnoghtů bez předchozí přípravy. U jejího zrodu takřka jistě stála přeměna torpéda z vrtošivé hračky ve vážnou hrozbu, která přiměla námořní teoretiky k prosazování střetů na větší vzdálenost. V roce 1903 načrtl italský konstruktér Cuniberti svou koncepci ,,ideální" budoucí britské bitevní lodě - 17 000 tun, dvanáct 305mm děl, 30cm pancéřový pás a rychlost 24 uzlů. Na plánovaný výtlak to byl pořádný balík, který vycházel z jeho víry v nelsonovský princip zničení nepřítele.
Američané pod vlivem Williama S. Simse rovněž dospěli k přijetí argumentů ve prospěch jednotné výzbroje těžkými děly. Velké ráže byly nezbytné pro boj za hranicí dostřelu torpéd. Nejrychlejší způsob, jak zasáhnout cíl, je střílet soustředěné salvy a pozorováním zrakem opravovat ,,krátké" a ,,dlouhé". Tento postup ale smíšených rážích nemohl fungovat. Kongres se konečně nechal přesvědčit (i když ne bez výhrad) a schválil v březnu 1905 dvě lodě třídy Michigan.
Fisher zatím tvrdil, že připadl na tuto myšlenku již v roce 1900. Jako právě jmenovaný první námořní lord (=vrchní velitel námořnictva) vytvořil a vedl odbornou komisi, která zasedala od počátku roku 1905. Zprávy z Dálného východu uváděly, že Japonci úspěšně bojovali proti Rusům asi na 9 km, zatímco japonská vlajková loď vydržela zásah z bezmála 13 km. Nezbytnost 305mm výzbroje byla zcela zřejmá. Pravděpodobně díky poznatkům o nově zaváděných parních turbínách (před dokončením byl lehký křižník Amethyst s turbínovým pohonem) spojil předseda komise tuto výzbroj s požadavkem rychlosti 21 uzlů. Komise u vědomí vývoje v zahraničí rozhodovala rychle: konstrukční práce byly spíšeny a v říjnu 1905 byl položen kýl.
Fisher jakožto apoštol pronásledování a zničení poředoval co největší palebnou sílu. Stupňovitě uspořádané věže v americkém stylu byly odmítnuty kvůli pravděpodobnosti vzájemného poškození a zvýšené zranitelnosti při těsném seskupení. Obě boční věže Dreadnoughtu mohly teoreticky doplňovat výzbroj ve střední čáře, což dávalo šestidělovou salvu ve směru osy lodi. Už jeden či dva stupně odměru však snižovaly počet použitelných hlavní na čtyři.
Přestože parní turbíny ušetřily ve srovnání s parním strojem podobného výkonu asi 1000 tun, měla loď jen průměrné pancéřování. Nebylo dost prostoru pro rozmístění podélných přepážek na ochranu spodních partií šachet dělových věží, které v případě bočních věží byly pouhých pět metrů od lodních boků. Byly proto chráněny jakýmisi záplatami z 5cm a 10cm pancéřových plátů. Na rozdíl od třídy Lord Nelson byly prostory nad hlavní palubou bez pancéřové ochrany.
Pro urychlení stavby byly požity 305mm věže z dosud nedokončených jednotek třídy Lord Nelson. K nim měla loď už jen rychlopalná 76mm děla, takže postrádala ,,naježený" vzhled, který dávaly 152mm kasematy.
Dreadnought byl v aktivní službě po celou dobu první světové války. Od roku 1914 do května roku 1916 byl součástí 4. bitevní eskadry, operující v Severním moři. Největšího námořního střetnutí celé války, bitvy u Jutska, se však neúčastnil. Vzhledem k určení lodi je trochu paradoxní fakt, že Dreadnought je dodnes jedinou bitevní lodí, která kdy potopila ponorku. Stalo se tak 29. března 1915, kdy taranoval německou ponorku U-29.
Od května 1916 byl Dreadnought vlajkovou lodí 3. bitevní eskadry, která měla hlavní operační prostor v oblasti ústí Temže. Válečným nasazením opotřebovaná loď byla v roce 1919 převedena do rezervy a v roce 1921 prodána k sešrotování. Sešrotována byla v roce 1923.

Dreadnought-foto a techn. údaje

2. června 2010 v 15:31 | peter |  HMS Dreadnought
Soubor:HMS Dreadnought 1906 H61017.jpg



Takticko-technická data
Výtlak (plný):21 850 t
Délka:160,6 m
Šířka:25 m
Ponor:8,1 m
Pohon:
18× tříbubnový kotel Babcock & Wilcox
Parní turbíny (17 160 kW)
4 hřídele
Rychlost:21 uzlů
Dosah:900/2900 tun uhlí, 1120 tun oleje,
6620 mil (12 260 km) při 10 kt (19 km/h)
4910 nmi (9090 km) at 18,4 kt (34 km/h)
Osádka:773
Pancíř
Pás na bocích: 28 cm
Přepážky: 20 cm
Paluby: 10 cm
Dělové věže: 28 cm
Barbety: 28 cm
Výzbroj:10× 305 mm
27× 76 mm
5× 457mm podhladinový torpédomet