Září 2010

Bremen

12. září 2010 v 17:39 | peter |  Bremen

Bremen





Země: Německo
Kategorie: Transatlantický parník
Třída: Bremen









SS Bremen v roce 1929 byl jedním z dvojice zaoceánských parníků postavených pro Norddeutscher Lloyd line (NDL) pro transatlantické služby pro cestující. Bremen byl pozoruhodný pro jeho nízký efektivní profil moderního designu. Jeho sestra byla loď Europa, po druhé světové válce přejmenovaná na Liberté. Německá dvojice započala budování velkých a rychlých parníků od roku 1930. Byla čtvrtou lodí společnosti NDL nesoucí jméno Bremen.

Konstrukce a design


Bremen byl postaven v nové německé loďařské společnosti Deutsche Schiff und Maschinenbau AG- . Byl postaven z 7000 tun vysoce-pevnostní oceli s 52 kg / mm ² (500 N / mm ²), což umožňilo úsporu hmotnosti přibližně 800 tun na struktuře. Byl také první komerční loď navržena s hruškovitou přídí . Stavbu zahájil 2.8.1928 prezident Paul von Hindenburg . SS Bremen a její sesterská loď SS Europa byly považovány v té době za nejmodernější lodě na světě. Díky vysoké rychlosti, komfortu a luxusu, měly vysoké nároky na technický personál. Každá loď musela mít posádku asi 170 mužů.
Jak na jeho sesterské lodi Europa, tak i Bremen měl katapult na horní palubě mezi oběma komíny s malým hydroplánem, který usnadňoval rychlejší poštovní služby. Letoun byl vypuštěn z lodi několik hodin před příjezdem.
Kotle a strojní zařízení byly navrženy profesorem Dr. Gustavem Bauerem. Bremen měl čtyři vodotěsný kotelny.
SS Bremen měl čtyři turbíny, které mohly generovat zhruba 135.000 SHP. Každý z nich měl vysoký tlak, středotlaké, nízkotlaké a reverzní turbíny. V opačném směru, 65% příkonu bylo k dispozici. Při cestovní rychlosti turbíny produkovaly 1800 ot / min, zatímco vrtule z 180 ot / min pro výkon 84.000 SHP. Čtyři lodní šrouby byly z bronzu a měly průměr 5 m, rozteč 5.2 m a vážily 17 tun každý. Na palubě bylo celkem 420 elektrických motorů, kolem 21.000 světel, elektrické vařiče a 20 výtahů.

Druhá světová válka


Dne 26. srpna 1939, v očekávání invaze do Polska, Kriegsmarine vydala příkaz k návratu všech německých obchodních lodí zpátky do německých přístavů. Parník Bremen plul v té době přes Atlantik západním směrem a chyběly mu již jen dva dny cesty do New Yorku. Kapitán se rozhodl pokračovat do cíle, aby tam vysadil 1770 cestujících. Poté loď z New Yorku odplula, aniž by tam nabrala další pasažéry. Na zpáteční cestě využila nepříznivého počasí a své vysoké rychlosti, aby unikla britským válečným lodím, a 6. září dorazila do přístavu Murmansk na severním pobřeží Sovětského svazu. 10. prosince vyrazil parník nejvyšší možnou rychlostí do Bremerhavenu, kam se dostal 13. prosince.
V následujících období loď fungovala jako ubytovací plavidlo. V roce 1941 byl úplně zničen vnitřek lodě poté, co na ní jeden ze členů posádky založil poažár. Dlouhé vyšetřování dospělo k závěru, že důvodem činu byla zášť plavidla, a tudíž že nešlo o sabotáž. Trup lodi byl rozebrán v roce 1946.

Bremen- foto a techn.údaje

12. září 2010 v 15:36 | peter |  Bremen
B 1
B 2
B 3
B 4
B 5
B 6
B 7
B 8
Typ:
transatlantický parník
Tonář:
51 656 BRT
Rozměry:
délka 286,3 m, šířka 31,1 m, ponor není znám
Pohon:
čtyři turbíny s převodem a čtyři šrouby
Rychlost:
27 uzlů
Osádka:
800 cestujících v první, 500 ve druhé, 300 v turistické třídě
a 600 v mezipalubí.



Europa a Liberté

12. září 2010 v 12:52 | peter |  Europa a Liberté

SS Europa a SS Liberté





Země: Německo (V roce 1946 Francie)
Kategorie: transatlantický parník
Třída: Bremen








Europa, postavená v hamburských loděnicích Blohm & Voss, byla sesterskou lodí parníku Bremen, jenž vznikl v brémských loděnicích A. G. Weser. Jednalo se o zaoceánské parníky vyrobené koncem 20. let minulého století pro rejdařství NDL (Norddeutscher Lloyd), které mělo zájem o moderní a velice pohodlné parníky pro dopravu cestujících na prstižních transatlantických linkách. V obou případech šlo o elegantní plavidla s nízkými komíny, která se sice navzájem velice podobala, ale přesto nebyla naprosto totožná. Parník Bremen se lišil mimo jiné větší délkou. Lodě byly konstruovány pro cestovní rychlostí 27,5 uzlu, díky čemuž dokázaly překonat severní Atlantik za pět dní. Společnost NDL tak mohla provozovat pravidelné spojení jednou za týden pomocí dvou plavidel, zatímco jinde byly k témuž účelu zapotřebí tři lodě.
Podle původního záměru měly být oba parníky postaveny současně, ale Europa byla během dokončovacích prací poškozena požárem a potopila se na dno, třebaže jen v mělké vodě. Loď se sice podařilo vyzdvihnout a opravit, ale zákonitě došlo k několika měsíčnímu zpoždění, než mohla nastoupit do služby. Nabízela místa pro 687 cestujících první třídy, 524 druhé třídy, 306 turistické třídy a 507 třetí třídy. Na první plavbu se loď vydala 19. března 1930. V průběhu této cesty připravila sesterské plavidlo Bremen o Modrou stuhu, když trasu z Cherbourgu až po maják Amrose Light zdolala průměrnou rychlostí 27,9 uzlu. Parník Bremen získal Modrou stuhu nazpět v červnu 1933 poté, co jeho lodní stroje prodělaly úpravy. Udržel si ji pak až do srpna 1933, než ji ukořistil italský parník Rex.
V srpnu 1939 již Europa takřka vyrazila na plavbu přes Atlantik, když kapitán obdržel rozkaz vrátit se do Bremerhavenu, zatemnit loď zachovávat rádiový klid. V Bremerhavenu pak vystoupili z lodi cestující a o několik dní později začala druhá světová válka. Loď dostala šedý nátěr a čekala ji služba stacionární ubytovací lodi německého námořnctva. V roce 1940 se přesunula do Hamburku (stejně jako parník Bremen) k přestavbě na transportní vojenské plavidlo, s jehož využitím se počítalo při plánované německé invazi do Velké Británie. Plán na invazi byl posléze zrušen a Europa se vrátila do Bremerhavenu, kde se uvažovalo o její přestavbě na letadlovou loď. Parník přečkal druhou světovou válku, na jejímž konci ho 8. května 1945 zabavila postupující americká armáda. Poté jej čekalo nasazení v roli transportní lodi, dokud se nezjistilo, jak zhoubně se válečné roky podepsaly na jeho trupu a elektroinstalaci.
V roce 1946 získala parník Europa v rámci reparací Francie. Následovaly čtyři roky trvající opravy v přístavu Le Harve. Zde došlo k nehodě, když se loď během bouře utrhla a narazila do vraku předválečného parníku Paris a potopila se. Byla vyzdvižena a dopravena do St. Nazaire k dokončení oprav. V srpnu 1950 se vydala na první plavbu do New Yorku pod novým jménem Liberté (původně se měla jmenovat Lorraine). Společně s parníky Ile de France a Flanders představovala Liberté po následujících 10 let hlavní kapacitu kapacitu francouzské pasažerské flotily na transatlantických linkách. Ze služby bala stažena v roce 1961 a následujícího roku putovala v La Spezia do šrotu.


Europa a Liberté- foto a techn. údaje

3. září 2010 v 21:57 | peter |  Europa a Liberté
EL 1
EL 2
EL 3
EL 4
EL 5
Typ:
transatlantický parník
Tonáž:
51 839 BRT
Rozměry:
délka 285,3 m, šířka 31,1 m, ponor 10,4 m
Pohon:
čtyři turbíny s převodem o výkonu 105 000 k na hřídeli a čtyři šrouby
Rychlost:
27,5 uzlu
osádka:
965 mužů a 569 cestujících v první třídě, 562 v kabinách a 382 v turistické třídě