Leden 2011

SS Normandie

24. ledna 2011 v 16:14 | peter |  SS Normandie

SS Normandie





Země: Francie
Kategorie: zaoceánský parník
Třída: SS Normandie





Normandie (83 423 BRT) byla první rychlolodí delší než 300 m a její čtyři lodní šrouby byly poháněny elektromotory, napájenými proudem ze čtyř turboelektrických soustrojí o výkonu 115 000 kW. Kotle místo uhlím byly vytápěny spalováním těžkého oleje-mazutu. Ke snížení odporu kromě štíhlého tvaru přispíval i hydrodynamický nástavec bulbows-bow na přídi pod vodou, připomínající malou ponorku. Na stavbě  v nové loděnici Chantiers v Saint Nazaire se podílely desítky největších evropských firem. Naše Škodovka pro ni dodala kormidlo a řadu komponentů. Jedenáct palub nabídlo místo 1972 cestujícím, o které se starala posádka čítající 1345 osob. Na lodi bylo poprvé divadlo, redakce a tiskárna lodních novin. Vybavení bylo svěřeno nejlepším architektům Albertu Sebillovi, Le Corbusierovi a německému Bauhausu. O modrou stuhu, kterou získala hnrd při první plavbě roku 1935, se musela brzo nato utkat s britskou Queen Mary. Stala se lodí pro high-society.
Roku 1939 se skryla před Němci v newyorském kotvišti, a když se do války vložily Spojené státy, měla být přestavěna na transportní loď Lafaytte. Pri rekonstrukci lajdáctvím dělníků zcela vyhořela a převrátila se na bok.

Normandie- video

23. ledna 2011 v 16:35 | peter |  SS Normandie











Normandie- foto a techn.údaje

23. ledna 2011 v 16:33 | peter |  SS Normandie
ngfgfhgf
dfgbbdfgbgb





















fgdhfgdgb
























gfhffg





















ghfjghghgh





























htrdgfhdgfh



hgfdfghdghfg


























ghfng





































Typ:
transatlantický parník
Tonář:
79 280 BRT
Rozměry:
délka 313,75 m, šířka 36,4 m, ponor 11,15 m
Pohon:
čtyři turboelektrické agregáty o výkonu 200 000k na hřídeli (149 120 kW) a čtyři šrouby
Rychlost:
32,25 uzlu
Osádka:
1345 mužů a 58 cestujících ve třídě de luxe, 816 v první, 654 v turistické a 454 ve třetí třídě

HMS Nelson

23. ledna 2011 v 15:18 | peter |  HMS Nelson

HMS Nelson




Země: Velká Británie
Kategorie: Bitevní loď
Třída: HMS Nelson


Usnesení Washingtonské konference povolila stavbu dvou lodí třídy Nelson, protože jinak by Královské námořnictvonemělo žádné lodě s 406mm děly, které by se vyrovnaly lodím Spojených státůa Japonska. Staly se tak prvními bitevními loděmi konstruovanými v rámci 35 000tunového limitu. To spolu s tvrdě získanými zkušenostmi z poslední války přineslo převratný projekt.
Použití trojdělových věží umožnilo lodím nést o jednu hlaveň více než jejich zahraniční protějšky, a přitom stačily jen tři věže. Toto uspořádání samozřejmě přímo navazovalo na zrušené bitevní křižníky z roku 1921 a dovolovalo soustředit maximální tlošťku pancíře na co nejmenší plochu. Jako vždy, muselo se za to platit. Věž ,,C" byla osazena mezi vyvýšenou pozicí ,,B" a přední stěnou věžovité nástavby můstku. Palebné sektory byly omezené, hlavní baterie vůbec nemohla střílet dozadu a každý výstřel směrem od kolmice dozadu přinášel velké problémy osádce i samotnému můstku. Výzbroj střední ráže zahrnovala šest dvoudělových 152mm věží křižníkového typu, všechny na zádi. Ty z nich, kterým to dovolil odměr, zajišťovaly palbu vzad.
Tlustý pancéřový pás měl velmi omezenou plochu, aby umožnil podstatně silnější vodorovné pancéřování. Nacházel se uvnitř lodi, asi 1,2 m od vnější obšívky. To umožňovalo lepší tvarování trupu a pláty obšívky současně zbrzdily dopadající granáty ještě před nárazem na svislý pancíř. Loď neměla žádné výdutě. Volný bok byl vysoký pro lepší plavební vlastnosti a hladká horní paluba probíhala po celé délce lodi.
Palebná síla a pancéřová ochrana byly vykoupeny za cenu rychlosti. Nízký výkon měl tu výhodu, že k jeho přenesení stačily jen dva šrouby, ale 23 uzlů se ukázalo pro válečné potřeby zcela nedostatečných.
Nelson už 30. října 1939 zasáhla tři torpéda z ponorky U-56, ale naštěstí nevybuchla. Dne 4. prosince 1939 ho však na osm měsíců vyřadil výbuch německé magnetické miny. V roce 1941 byl Nelson (Rodney též) součástí svazu H v Gibraltaru. Dne 27. září 1941 byl Nelson při doprovodu konvoje zasažen italským leteckým torpédem. V roce 1942 se Nelson spolu s Rodney podílely na vylodění v Severní Africe (Operace Torch), v následujícím roce i na vylodění na Sicílii a v Itálii. V roce 1944 Nelson a  a jeho sesterská loď podporovaly vylodění v Normandii. V roce 1948 byl Nelson prodán k sešrotování.


HMS Hood

1. ledna 2011 v 16:12 | peter |  HMS Hood

HMS Hood






Země: Velká Británie
Kategorie: bitevní křižník
třída: Hood




Stavba lodi začala 1. září 1916 v loděnicích John Brown & Company. Po ztrátě tří bitevních křižníků v bitvě u Jutska byla konstrukce zesílena a bylo přidáno 5000 tun pancéřování. Hlavním cílem úprav bylo poskytnout lodi ochranu i proti dělům ráže 381 mm (15 palců), které měla sama ve výzbroji. V té době byla loď také někdy klasifikována jako rychlá bitevní loď, přestože Royal Navy nazývala každou bitevní loď, rychlejší než 24 uzlů, bitevním křižníkem bez ohledu na jeho pancéřování a koncepci vůbec. V době svého dokončení byl Hood největší bitevní lodí na světě, byl považován za chloubu celé Anglie. Rozdíl ve velikosti mezi ním a vůbec největší bitevní lodí v historii Royal Navy HMS Vanguard, dokončenou ovšem až v roce 1946, byl minimální.
Vzhledem k tomu, že se se stavbou lodi spěchalo, měla i po přepracování četné vady. Přední sklady korditu byly přesunuty pod sklady nábojnic. Právě výbuch skladů korditu byl příčinu ztráty tří bitevních křižníků v bitvě u Jutska. Navíc řešení pancíře nechránilo loď proti granátům dopadajícím ze všech úhlů. Hlavní slabinou lodi byla ochrana proti palbě z větší vzdálenosti, kdy vrchem dopadající granáty mohly snadno prorazit tenké pancéřové paluby a vybuchnout hluboko uvnitř lodi (to se také Hoodu stalo osudným). Problémem také bylo, že konstrukce byla dodatečnými úpravami značně přetížena. Dokonce se před spuštěním lodi uvažovalo o jejím sešrotování, ale poválečná ekonomika by nedovedla zaplatit její náhradu.
Stavba sesterských lodí Anson, HoweRodney byla zastavena v březnu 1917 a dokončen byl jen Hood. Hlavní důvody byly dva. Za prvé, německé lodě, na které byla 'třída Admiral' odpovědí, nebyly nikdy dokončeny. Za druhé, bylo zřejmé, že jejich konstrukce má řadu nedostatků, které nemohla vyřešil pouhá modifikace projektu. V té době už také byly řešeny koncepce nových tříd bitevních lodí, jako byly projekty N3G3.
Loď byla spuštěna v roce 1918 a byla u toho vdova po admirálu Horaci Hoodovi, vzdáleném příbuzném admirála Hooda, který zahynul v bitvě u Jutska na palubě bitevního křižníku HMS Invincible. Do služby loď vstoupila v roce 1920, jako vlajková loď eskadry bitevních křižníků britské atlantické flotily. Jako první jí velel kapitán Wilfred Tomkinson. Stavba lodi stála celkem 6 025 000 liber. Díky své konstrukci byla považována za velmi elegantní loď.

Ve své době byl Hood největší lodí a chloubou Royal Navy. Loď byla ve Velké Británii velice populární. Většinu času proto strávila na reprezentativních plavbách po světě. Od listopadu 1923 do září 1924 se Hood, společně s bitevním křižníkem HMS Repulse a několika menšími plavidly, vydal na cestu kolem světa. Během této cesty si loď prohlédlo 750 000 lidí. Jako navigátor na lodi v roce 1920 začal sloužit budoucí První námořní lord John. H. D. Cunningham.
Od 17. května 1929 do 16. července 1930 prošla loď generální opravou a modernizaci. Další zásadní modernizace byla plánována na rok 1941 a loď po ní měla být srovnatelná s ostatními modernizovanými bitevními loďmi z první světové války (to se týkalo hlavně pancéřování muničních skladišť). Paradoxně, jelikož byla neustále na moři, byla loď koncem třicátých let poměrně dost opotřebovaná, ale s vypuknutím války nebylo možné ji stáhnout ze služby k opravám a proto se nakonec druhá modernizace nikdy neuskutečnila. Od roku 1936 byla součástí středomořské flotily.

V červnu 1939 se Hood připojil k domácí flotile ve Scapa Flow. Po vypuknutí války byl nasazován především při ochraně konvojů a hlídkách proti německým křižníkům v oblasti Islandu a Faerských ostrovů. V září 1939 ho zasáhla letecká puma ráže 250 kg, ale nezpůsobila žádnou škodu. V červenci 1940 byl Hood vlajkovou lodí britské flotily H, která zničila francouzskou flotilu, kotvící v Mers-el-Kebíru. Loď v bitvě vystřelila 56 granátů hlavní ráže. Pak opět patrolovala v Severním Atlantiku. Od ledna do března 1941 prošla loď údržbou v loděnicích v Rosythu. Přestože i tak byla ve špatném technickém stavu, do doby, než vstoupilo do služby více nových bitevních lodí třídy King George V, nebylo možné ji vzít do suchého doku na větší opravy.
Hood byl jednou z lodí, které se zapojily do pátráni po německé bitevní lodi Bismack, která se v roce 1941 pokusila pronikout do Atlantiku. Byl vlajkovou lodí víceadmirála Lancelota Hollanda a ve svazu ho ještě doplňovala úplně nová bitevní loď HMS Prince of Wales. Svaz admirála Hollanda se s Bismarckem a jeho doprovodem v podobě těžkého křižníku Prinz Eugen, střetl 24. května 1941 v úžině mezi Islandem a Grónskem (bitva v Dánském průlivu).
Jeho zadní muniční komora byla zasažena střelou z BismarckuHood explodoval. Skončil stejně jako tři jeho předchůdci v bitvě u Jutska. Z 94 důstojníků a 1321 mužů posádky přežili pouze 3 námořníci (Tedd Briggs, Bob Tilburn a Bill Dundas), které o dvě hodiny později, ze studeného moře vylovil torpédoborec HMS Electra.
Ztráta populární lodi byla pro mnoho Angličanů velkým šokem. Někteří lidé po válce vzpomínali, že zpráva o potopení Hoodu pro ně byla nejvíc šokující informací, kterou za války slyšeli. Royal Navy posléze soustředila veškeré síly na zničení Bismarcku, ke kterému nakonec 27. května 1941 došlo.


Zdroj: Wikipedie.cz